Honba za zážitky aneb kouzlo zastavení

Miluji pohyb.  Když se mé tělo hýbe, mám pocit, že žiju. Vystudovala jsem Tělesnou výchovu – Psychologii. Propojení fyzické a psychické roviny se prolíná celým mým životem. Ráda se věnuji různým sportům, především těm venkovním. Řadu let jsem strávila lezením na skalách i v horách. V zimě s oblibou vytahuji běžky a kochám se horskou krajinou.

Byly doby, kdy jsem hodinový výklus ani nepočítala do tréninku. Obvykle to byla rozcvička před něčím dalším (třeba lezením na stěně). V týdnu jsem každý den trávila nějakým sportem, někdy i vícero. I pocitově jsem člověk, který má rád, „když se něco děje“. Když se něco nového učí, něco nového zažívá. Často jsem o víkendech řešila, jak skloubit více akcí dohromady, aby mi něco neuteklo.

Neustále byl ve mně hnací motor, který mě popoháněl dál, lépe, rychleji, víc. Ale i já jsem zjistila, že člověk má omezenou kapacitu energie. Když je vyčerpána, je potřeba zastavit a dobít baterky. Já sama se zastavit moc neumím, obvykle mě zastaví až nemoc nebo zranění.

Dříve jsem to často vnímala jako velkou nepřízeň osudu. Že jsem „něco udělala špatně“ v tom smyslu, „že jsem špatný člověk.“ Ale objevila jsem, že to tak není. Respektive nemusím se na to dívat tímto způsobem.

Nemoc není trest.

Dneska se na tyto situace dívám jinak. Nemocí nám tělo sděluje, že potřebuje zvolnit, doplnit energii. Chvíli zas směrovat pozornost dovnitř a neplýtvat ven. Může to být velmi hluboce zakořeněný vzorec chování, kterého se nezbavíme zde dne na den.

Na jednom semináři psychologie zdraví studentka kombinovaného studia vyprávěla, že přesně tento vzorec v sobě má. Každý cca půl rok padne vyčerpáním, tělo ji odpojí. Přijede pro ni rychlá, týden leží v nemocnici na kapačkách, pak se vrátí domů a jede zase znovu. Nejvíce mě šokovalo její nakupování ve tři ráno v obchodech, které mají otevřeno 24 hodin denně. Nebo žehlení kolem čtvrté. Nikdo ji neruší, konečně má klid na všechny povinnosti. Takhle jede, dokud ji tělo opět nevypojí. Mluvila o tom poměrně v klidu, ale zatím nepřišla na to, jak se tohoto vzorce zbavit.

Jak z kolotoče vystoupit? Jak zmírnit náš hnací motor?

Někdy stačí lehké „upozornění“, někdy je potřeba „pořádný kopanec“.

Anebo se také můžeme ROZHODNOUT.

Takhle už ne!

 Teprve postupem času jsem se učila více na tělo naciťovat a poslouchat, co potřebuje. Stále jsem na cestě, ale vnímám velký posun. Objevila jsem kouzlo relaxací.

Díky relaxaci se může z těla i mysli uvolnit vše, co již nepotřebujeme a otevřít prostor pro zcela nové energie.

V posledních letech jsem je zařadila do svého běžného života. Dříve by se mi nevešly do plného harmonogramu, nepřišly mi důležité. Dnes ovšem na ně nedám dopustit.  Když nemám z čeho brát, je potřeba si odpočinout. Zároveň to neznamená, že pak už na další aktivity nemám čas. Naopak, více si je užiju, mám na ně energii.

Proč si dovolit relaxovat? Co mi může relaxace přinést do života?

Můžete si to sami vyzkoušet. Zde je návod na jeden z možných způsobů jak se zastavit, uvolnit tělo i mysl.

Pozoruj dech

Uvelebte se v příjemné poloze, zavřete si oči a věnujte nyní chvíli pozornost svému dechu. Nemusíte ho nijak ovlivňovat, pouze ho pozorujte.

Toto je můj dech. Ano.

Jaký je můj nádech? Jaký je můj výdech?

Kam proudí vzduch při každém nádechu?

Kam proudí vzduch při každém výdechu?

Jaké to je volně dýchat?

Jaký je rytmus mého dechu?

V tuto chvíli nezáleží, zdali dýcháte nosem nebo pusou, prostě jak Vám to je příjemné. Není potřeba se nikam tlačit. Toto je Váš dech a je ten nejlepší pro Vás.

Jaké to je?

Už pouze otočení naší pozornosti k našemu dechu dokáže zázraky. Dovolte si věnovat pozornost sobě, svému dechu.

 „Já mohu.“

„Mohu si dovolit pozorovat svůj dech.“

 Zbytek světa, kterému se zrovna nevěnujeme, to bez nás zvládne. Vrátíme se do něj o něco vnímavější, možná citlivější.

Délku relaxace můžeme přizpůsobit sobě a svým možnostem.

I jedna minuta se počítá.

I jeden nádech- výdech, který získá naší pozornost, má úplně jinou kvalitu.

Další tipy jak začít relaxovat se dovíte v eBooku zdarma Proč si dovolit relaxovat? + 3 tipy jak začít (Stručný průvodce pro zaneprázdněné jak si do života začlenit kvalitní relax).

Coby maminka na mateřské dovolené již nehoním zážitky. Přicházejí samy a jsou intenzivní. Chvilka zastavení je pro mne stěžejní. Můžu tak zážitky vstřebávat a vnímat jejich šťávu. Někdy mám času více, někdy mnohem méně. Ale i jedna minuta se počítá! 🙂

Přeji Vám příjemné zastavování s Vaším dechem.