Dostala jsem jméno své cesty - Mahaya, a přihlásila se na roční kurz. A pak další a další. Strávila jsem s Michaelem a jeho týmem 6 let.

Najednou svět pro mě začal zářit.

Učila jsem se napojovat  na energii života, důvěřovat ji, důvěřovat sobě a svému tělu. Učila jsem se zastavit, věnovat si vědomou pozornost.

Našla jsem napojení, jednotu, klid.

Bylo mi přes 32 let. Musela jsem pustit mnoho ze svých zarytých přesvědčení posbíraných v klučičím světě: 

"Rodina je koule na noze, omezení osobní svobody."

"S dětma už si na saxofon nezahraješ."

"Děti si do Himálájí nepřibalíš."

"Už nikdy to nebudu Já. Už nikdy nebudu svobodná."

V tu dobu jsem si to představovala jako konec života, a tak jsem nepospíchala. Někteří už ani nedoufali, že děti někdy budu mít. 

Co tu tak dlouho vymýšlím?!

Desítky už nejspíš stejně nepolezu, s Morriconem si na saxofon nezahraju. "Myslíš, že Tvé děti budou čekat do tvých padesáti, až se uráčíš konečně rozhodnout je mít?" "Těžko."

I hlava byla připravena.

A já ucítila touhu. Touhu, aby tady na světě chodil někdo jako Já. Někdo, kdo bude z poloviny Já. Objevila se jasná potřeba přivést na svět kus sebe.
Proto jsem tady. Toto je mé poslání.

Úplně mě to pohltilo. Každá buňka mého těla najednou věděla, že přišel čas ...

Narodili se nám dva roky po sobě dva chlapečci. Říkala jsem si, že když jsem se tak pilně připravovala, ladila na sebe, svobodně se rozhodla, tak to zvládnu.

Ovšem skokem do mateřství jsem zjistila, že ve mně i přes předchozí práci na sobě zůstala spousta nepodporujících přesvědčení a vzorců chování, o kterých jsem však neměla tušení.

Aktivovaly se až příchodem mých dětí. Na to se nedá připravit.

Navíc první chlapeček se narodil o dva měsíce dříve. Já měla představy přirozeného láskyplného porodu a místo toho jsme strávili měsíc v porodnici, Péťa 3 týdny v inkubátoru.

Zlý sen! Celý život zkažený, trauma, které už nepůjde spravit.

Celý příběh tady.

Byla jsem vděčná, že jsme to zvládli. Díky předchozím meditačním tréninkům a praxí v duševní hygieně jsem byla schopná několik hodin denně sedět s mrňouskem (1600g) na hrudníku a prostě jen BÝT.

Ale takhle jsem si vstup do mateřství opravdu nepředstavovala.

Zvolna se mi do hlavy vkrádal silný pocit: Nejsem dost dobrá máma. Nejsem dost dobrá žena.

Jakmile jsme přišli domů z porodnice, hupsla jsem do každodenního kolotoče kolem miminka s cílem vše napravit, dohnat, domazlit.

Vydávala jsem ze sebe maximum. Snažila jsem se být skvělá pozorná vědomá máma. Ale zase jsem svůj život zasvětila někomu jinému a na mě už nezbývalo. Zvláště, když se nám narodil druhý chlapeček, pravidelně jsem se dostávala do stavů hlubokého vyčerpání, smutku a zoufalství.

Když jsem zas takhle jednou ležela zcela vyřízená v posteli s horečkou, silnou bolestí zad, že jsem si sotva došla na záchod, o kluky se staral manžel s mojí mámou, říkala jsem si … safra, jak jsem to dělala dřív? Tyhle pocity moc dobře znám!

Nemoc byla pro mě jediná vstupenka k odpočinku. Jinak jsem si to nedovolila.

Rozhodla jsem se, že takhle už ne!

Jsem máma,  chci tu být pro své děti a ne tady už poněkolikáté naprosto odpadnout! Tímhle sobě ani jim nepomůžu! Chci mít ze sebe dobrý pocit a chci mít radost, že jsem konečně máma!

Po 3 dnech ležení v posteli, vizualizací, meditací jsem vstala bez bolesti a známky nemoci, bez doktora, fyzioterapeuta a začala pravidelně věnovat pozornost sobě.

Jenže teď už jsem neměla několik hodin denně na meditaci, uvolňování těla a emocí. Musela jsem si udělat prostor v rámci role mámy.

Vytvořila jsem si návyk, že pokaždé, když kluci usnou, udělám si čaj, sednu si na gauč a pustím si meditaci aspoň na 10 min. Žádné uklízení, vaření, teď je čas pro mě. Potřebuji se napojit na sebe, svou esenci, pocit, že jsem správně jako před lety v té meditačce.

Postupně se mi energie vrátila.

Někdy jsem laskavá, milující máma, občas unavená, podrážděná, prostě taky jen člověk. Ale už se mi od té doby nestalo, že bych několik dní po sobě nemohla vstát z postele nebo bych zažívala delší dobu silné emoční propady. Cítím, že jsem správně a můj život je můj i s mými dětmi.