Může máma vyhořet?

Dobrá otázka. Může a velmi snadno. Proč?

Mámo, stalo se Ti někdy, že ses cítila totálně vyčerpaná? Že další krok Ti přišel jako naprosto nemožný? Objevil se někdy pocit, že Tě nebaví být doma s dítětem? Že už jsi mu veškerou lásku dala a víc prostě nemůžeš? Že bys ráda dělala cokoli jiného, než se starala o své dítě? Že bys na pár dní strašně ráda někam sama zmizela, ale nejde to? Že se cítíš přehlcená? Každý večer máš pocit, že jsi nezvládla vše, co jsi chtěla? Přepadl Tě pocit bezmoci, frustrace, beznaděje, že to nikdy neskončí?

Všechny tyto pocity jsou NAPROSTO V POŘÁDKU. A u 90% maminek se v průběhu mateřské dovolené objeví. Neznamená to, že jsi špatná máma nebo že bys neměla své dítě dostatečně ráda. Znamená to, že toho je na Tebe moc, že potřebuješ pravidelný čas pro sebe a pokud to nebudeš mít, skončíš v Bohnicích nebo jako doživotně zpruzená matka, která se pro všechny obětovala a ti všichni to budou mít do konce života na talíři. Ani jedno není cíl, kam bychom chtěli směřovat. Určitě si většina maminek přeje, aby si to s dětmi uměly užít, aby měly radost, jak se děti vyvíjí a všechny ty další „detaily“ kolem, jako vaření, uklízení, praní, vymýšlení programu zvládaly levou zadní.

Jak na to?

Uvědom si, že jsi taky jen člověk. A každý člověk občas potřebuje chvíli oddych, ne aby byl neustále ve střehu, zdali jeho mrňous zrovna nepadá ze schodů, nezkouší ostří nože či jinou vylomeninu. NIKDO (ani vymeditovaný mnich) nedokáže být ve střehu 24 hodin denně 7 dní v kuse.

Mámo, pohov!

Pojďme se na téma vyhoření podívat zblízka a zakomponovat ho do prostředí mámy na mateřské dovolené, ale i po skončení dovolené.
Moc se o něm nemluví.

Stále přetrvávají přesvědčení, že narozením dítěte se máma stane bytostně šťastná, naplněná a nic jiného již k životu nepotřebuje. Že veškeré své koníčky, práci, zájmy s radostí zahodí a po zbytek života tu již bude pouze pro své dítě, domácnost, případně partnera.

To je ale nesmysl, co?

Samozřejmě může se stát, že se v mateřství najdeš a opravdu pro Tebe bude hluboké potěšení starat se o mrňouska, pulírovat domácnost a být stále k dispozici. To je v pořádku.

Ale stejně tak je v pořádku, že bys jako máma ráda měla „něco svého“, občas si někam vyrazila sama, věnovala se tomu, co máš ráda, třeba tanci, sportu, hudbě, prostě čemukoli, co nesouvisí s mateřstvím, domácností, péčí o ostatní. Nemusíš se za to stydět, je to NAPROSTO NORMÁLNÍ!

Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření je v chytrých knihách charakterizován jako „emocionální, mentální a fyzické vyčerpání způsobené dlouhodobým pobýváním ve stresovém prostředí.“ Většinou se o něm mluví v oblasti práce, profese. Ohroženou skupinou jsou především tzv. pomáhající profese, kdy je člověk emočně zainteresovaný, má zájem na stavu klienta a obvykle s ním nabývá hlubšího vztahu. Když jsem měla přednášky v oblasti duševní hygieny a psychologie zdraví na Univerzitě 3. věku, kde průměrný věk studentů byl tak 65 let, 90% účastníků se hlásilo, že si vyhořením během své pracovní praxe prošli. Bylo celkem jedno, jestli to byl lékař, učitel, právník, kadeřnice, taxikář, herec. Evidentně se jich toto téma dotýkalo a rádi si o něm dále povídali.

A co teprve máma?

Emoční zainteresovanost být vyšší už nemůže. Najednou má zodpovědnost za další lidskou bytost, za další život. Není v tom 8 hodin denně ale 24 denně bez víkendů, svátků, dovolené či prázdnin. Název dovolená je úsměvná. Má dovoleno nebýt v zaměstnání, to je vše. Všechny další benefity dovolené jsou mimo.

Když člověk vyhoří v práci, obvykle se doporučuje, aby si dal několik týdnů pauzu. Někdy skončí na nemocenské a prostě do práce nechodí. Někteří lidé zcela změní zaměstnání, pracovní prostředí. Někdo si vezme rok neplacené volno a cestuje po světě. Jako prevence se doporučuje adekvátní kompenzace daného zaměstnání. Když sedíš celý den u pokladny, pomůže Ti zbytek dne strávit pohybem, zajít na kulturu, vypnout, být chvíli sama bez lidí, zákazníků. Když celý den nosíš cihly na svatbě, už asi nemáš potřebu jít po práci běhat, ale raději zajdeš do kina, divadla, přečteš si knihu, zkoukneš film.

Tohle máma udělat nemůže.

„Hele, mám toho dost, beru si na dva měsíce volno.“

„Každý den potřebuji hodinu na sport, hodinu na kulturu, hodinu pro péči o sebe, tři hodiny na svou seberealizaci.“

Možná se směješ, jak je to absurdní.  Kde bys ten čas asi vzala? Ale ty jako máma jsi taky jen člověk, a máš své bytostné potřeby stejně jako ostatní lidi. Když si vzpomeneš na Maslowovu hierarchii potřeb, úplně dole jsou biologické potřeby jako je spánek, vylučování, jídlo, pití, sex, pohyb.

Pokud to dlouhodobě nemáme, dochází k tzv. deprivaci (neuspokojování biologických potřeb). Máma několik měsíců často i let se pořádně nevyspí. Spánková deprivace jako vystřižená. Na toaletu dobíhá v poslední chvíli obvykle v doprovodu všech dětí. Já sama jsem si tak zvykla, že si zapomínám zavřít dveře i v restauraci … co kdyby chtěly děti přijít, že? Teprve když zahlédnu cizího člověka, dojde mi, že tady bych opravdu zavřít dveře mohla.

Pohyb se obvykle smrskne na pobíhání mezi pračkou, kuchyní, dětskou postýlkou (nebo máme dítě u sebe v nosítku), dětským hřištěm. Takže ne že by se máma nehýbala, ale se zdravým vědomým pohybem prospívajícím zdraví to nemá nic společného. Není divu, že když brouček na chvíli usne, nejraději by seS svalila na gauč nebo si konečně dopila čaj od rána. Většinou však převládne pocit, že „bys teď měla uklidit, uvařit“, abys to stihla, než se drobátko probudí. A tenhle kolotoč stále dokola, každý den.

Normální smrtelník by byl po pár týdnech mrtvý.

Máma se vsune do role supermanky, která to musí vše zvládnout. Jasně, zpočátku ji pomáhají hormony, ale ty také mohou působit přesně naopak, než potřebuje. Takže to obvykle přežije, ale neznamená to, že by to byla procházka růžovou zahradou. Často je to výzva, překonávání sama sebe a často má pocit, že „prostě musí fungovat“. Ale obvykle na úkor sebe sama, svých potřeb. „Já to nějak dám,“ říká si a čeká, co její tělo a psychika vydrží, kam až může zajít. Obvykle toho vydrží fakt hodně.

Kdepak je však ta hranice?

Hranice k totálnímu vyčerpání, vyhoření je tenoučká jak nit. Možná sis také sáhla na dno, na pomyslnou hranici a moc dobře víš, jaké to je, když Ti prostě dojde šťáva, a už se z té postele nezvedneš, nemůžeš, nejde to. Error.
Příběh o mém vyčerpání si můžeš přečíst zde.

Klasické poučky o prevenci vyhoření jako kvalitní spánek, pravidelný pohyb, zdravá strava, kompenzace pracovní zátěže, dostatek koníčků, čas s přáteli, malé radosti každý den, jsou super, akorát pro většinu maminek zcela mimo. Největší výzva bývá vůbec mít čas pro sebe. V klasickém zaměstnání se bere, že má člověk zbývajících 16 hodin denně pro sebe a může s nimi naložit dle svého uvážení.

U mámy je vše jinak.

Aby měla chvíli pro sebe, musí si domluvit hlídání, dát dítě do nějaké vzdělávací instituce, odsunout péči o domácnost na vedlejší kolej a to všechno vyžaduje energii, vymyšlenou logistiku … a především vědomé rozhodnutí, že ten čas potřebuje.

Často již v tomto bodě prevence vyhoření ztroskotá. Máma má pocit, že její drobek se bez ní neobejde, že bude krkavčí máma, když si několikrát do týdne odskočí za sportem, kamarádkou, seberealizací.

Po určité době je vyřízená, přestože nerada, křičí na své děti, modlí se, aby konečně usnuly, sní o tom, jak si půjde zatančit, na kulturu, ale říká si, že teď to nejde … že to musí vydržet … je přeci máma. Stává se protivnou sama sobě. Je často podrážděná, vzteklá, připadá si v tom sama, nese veškerou zodpovědnost za děti, jejich spokojenost, život, program. Závidí manželovi, že si sám v klidu sedí v práci a má celých 8 hodin pouze pro sebe. Chápe, že on si po náročné práci potřebuje odpočinout … ale ona by si také potřebovala odpočinout … aspoň na chvíli … . Znáš některé z těchto pocitů?

Z dlouhodobého hlediska je to naprosto vražedný zápřah. Všichni Ti řeknou, ať si to užiješ, že děti rostou velmi rychle. Na druhou stranu ony nevyrostou za pár dní, ale jsi v tom plně několik let. A vyhořet se dá i během pár měsíců. Aby sis to mohla užívat a nemít pocit přehlcení, frustrace, marnosti, je nutné, abys podnikla určité kroky, radost sama nepřijde. Společnost je nastavená mužsky na výkon, a na výkon jsou nastavené i mámy. A pokud v tomhle nastavení zůstaneš, dříve nebo později vyhoříš.

Fyzická i psychická kapacita je omezená.

Vydržíš toho opravdu hodně, ale ne do nekonečna.

5 tipů jak neztratit nadšení

Zde je 5 doporučení, které Ti mohou preventivně zajistit, abys nevyhořela, abys dokázala fungovat a ještě si to s dětma užila. Nemusíš dělat všechno najednou. Projdi si jednotlivé body a začni tím, co je pro Tebe momentálně nejjednodušší nebo už to třeba v nějaké podobě děláš, jen to rozviň. Zkus to týden, a pak přidej další bod. Zvolna, netlač na sebe, najdi si svůj způsob.

Je to DŮLEŽITÉ, TY JSI DŮLEŽITÁ.

1. Dýchej.

Jakmile si vzpomeneš, jakmile cítíš, že toho je na Tebe moc, zastav se a dýchej. Ideálně nosem. Počítej 10 nádechů a výdechů. Dej si prostor. Můžeš i několikrát denně. Dech Tě zklidní, propojí, uzemní. Sleduj, jak dýcháš. Pomůže Ti uvolnit nahromaděný stres. Máš ho při sobě pořád.

2. Čas pro sebe.

Několikrát týdně (zprvu klidně jednou) si naplánuj čas pro sebe a prostě odejdi. Ze začátku třeba na hodinu, postupně můžeš přidat. Změň prostředí, nezůstávej tam, kde jsou Tvé děti. Mámina psychika je nastavená tak, že když jsou v dosahu, prostě je řeší, vnímá, neumí je odstřihnout. Musíš odejít. Kamkoli – na procházku, za kamarádkou, zaplavat si, zatančit si, zazpívat si … .

3. Najdi něco, co Tě baví,

co nesouvisí s dětma, domácností, péčí, mateřskou. Může to být cokoli – háčkování, šití, pohyb, tanec, sport, kafe s kamarádkou, koncert, hudba … . A aspoň jednou týdně si to dopřej. Obvykle nás muži nejvíc štvou tím, že jejich koníčky jim zůstanou a nám ne. Jasně, asi nepojedeme na půl roku do Himalájí ( i když i takové tu byly), ale jakmile najdeš svůj zájem, oprášíš svůj koníček v podobě, aby to šlo, přestože máš děti, je to skvělý krok k Tvé spokojenosti. Nezapomeň, na vršku té Maslowovy pyramidy potřeb je: SEBEREALIZACE!!! A Ty jsi taky člověk!!!

4. Najdi čas bez dětí se svým partnerem.

Když jsme zaměřené pouze na děti, není prostor pro vykomunikování běžného fungování. Mohou vznikat nedorozumění, které si v hlavě zvětšíme, jsme z toho naštvané a odnesou to obvykle děti. Vzniká napětí, podráždění. Je to skvělá prevence rozpadu vztahu, ztráty kontaktu. Velký krok k nám samotným i k partnerovi. Můžete jít na kafe, na procházku, na koncert, zasportovat, cokoli. Nemusíte zákonitě „něco řešit“, stačí BÝT SPOLU BEZ DĚTÍ.

5. Jednou denně aspoň 10 minut jen Ty.

Sedni si, vypij si čaj, utřiď si myšlenky, můžeš být pouze v tichu nebo si pustit meditaci, oblíbenou hudbu, relaxaci. Sledování výchovných videí Ti nepřinese klid a spokojenost. Jsou fajn, ale nejvíc získáš pozorností pro sebe. Ty jsi na 1. místě. Tím, že zklidníš svou mysl, uvolníš tělo, získáš nadhled a budeš vědět, jak řešit vzniklé situace s klidem a laskavostí.

A pokud cítíš, že jsi opravdu hodně vyčerpaná a nevíš, jak z toho ven a nevidíš východisko, ovšem Tvůj hlas Ti říká, že je na čase to změnit, mrkni na webinář: „Jak zvýšíš svou odolnost na mateřské?“.

Pomůže Ti ujasnit si, co momentálně nejvíc potřebuješ a podniknout konkrétní kroky k tomu, aby ses zbavila stresu, napětí, pocitu, že nejsi dost dobrá máma, pocitu, že „to nikdy neskončí. Můžeš se inspirovat u horolezců, kteří se vypravují do vysokých hor, jenže oproti mámě si po návratu mohou odpočinout. Nebo zjistit, jak to dělají potápeči na nádech, že vydrží několik minut bez nádechu a dosáhnou hloubky přes 100 metrů a jejich tělo se ve zdraví vrátí zpět na hladinu. V obou případech se pohybují na hranici života a smrti. Což máma často taky. Díky inspiraci z extrémních prostředí získáš tipy, jak zvyšíš svou odolnost a staneš se mámou, kterou si přeješ být a nemusíš každý den padat vyčerpáním.

Posledních 12 minut webináře věnuji Meditaci pro zvýšení odolnosti. Tu si můžeš pouštět dle potřeby, abys mohla pravidelně rychle a efektivně dobíjet baterky. Příjemný zážitek! 🙂